Minul už rok od poslední události,ale hrabě pořád nebyl ve své kůži. Neustále se mu vracely vzpomínky na hotel La Mur v Paříži a krásnou paní Justinu De Black,jak ji nazýval. Znal sice už její pravou totožnost, ale tížila ho žárlivost a chtíč. Nevěděl, co je horší - touha po nádherném sametovém těle, nebo touha získat její duši. "Jenže má vůbec duši?"

Hrabě De Class se rozloučil se svou manželkou a dvěma dětmi a vydal se na cestu za obchodem do Paříže. Obchodní cesta byla pouhou záminkou. Ve skutečnosti chtěl vidět paní Justinu De Black. Touha po setkání byla obrovská.Ale odhalení identity domnělé pokojské ještě větší.

Hrabě Sirio De Class byl na cestách po svém panství. Neustále musel myslet na hraběnku Justine De Black, jak ji nazýval. Pravou totožnost neznal. Rozhodl se, že tomu musí přijít na kloub. Před očima měl obraz pokojské. Byly to tak živé představy jako té noci strávené v hotelu Demur v Paříži.

Několik piv, pár velkých rumů a  nakonec láhev vína. Nálada byla suprová. Vesnická zábava se náramně vydařila. Škoda jen, že čas neúprosně běžel, museli jsme dát sbohem útulné hospůdce a šupky domů. „Nechcete zajít k nám? Máme tam ještě lahvičku šampusu“, zeptala se Hedvika. “Já nevím, musíme být ve dvě u mamky vyzvednout Honzíka“, odpověděla Marta.

Zrovna opustili výstavní síň galerie. Dostala velkou chuť na cigaretu. Začala prohrabávat kabelku a vyndala lehký Sparty. “Miláčku,připálíš mi?“, oslovila manžela. “Jistě, drahá“, nabídl ji oheň. Zhluboka natáhla kouř “To mi hrozně chybělo. Co říkáš na ty čmáraniny?“ “Abych Ti řekl pravdu, 99 procent těch snobů tomu vůbec nerozumí.